FILOSOFICKÁ
FAKULTA
UNIVERZITY
KARLOVY
CENTRUM
FENOMENOLOGICKÝCH
BÁDÁNÍ
cfb
CEFRES
CENTRE FRANÇAIS DE
RECHERCHE EN
SCIENCES SOCIALES
Ústav filosofie a religionistiky
nám. Jana Palacha 2
116 38 Praha 1
tel.: 221 619 306
Jilská 1 (vchod Husova 4)
Praha 1
111 00
Vyšehradská 49
128 00 Praha 2
tel.: 224 921 400




pořádají mezinárodní konferenci



Bergson a fenomenologie



Praha, 31. říjen - 2. listopad 2002



Cizojazyčnou verzi programu najdete zde.


Pořádání konference podpořili:


Adresy

Konference se koná na dvou místech:

Ve čtvrtek 31. října a v pátek 1. listopadu v knihovně CEFRESu : Vyšehradská 49 - klášter Emauzy, třetí patro (tel 224 92 14 00, viz www.cefres.cz)

- tyto dva dny budou frankofonní, přičemž všechny francouzsky proslovené příspěvky budou simultánně tlumočeny do češtiny.

V sobotu v Centru fenomenologických bádání (vstup : Husova 4, třetí patro, tel 222 220 671. Vizwww.cts.cuni.cz nebo www.cfb.cuni.cz).

- sobotní část konference se odehraje v němčině.










Organizace : Jakub Čapek, jakub.capek@ff.cuni.cz


Program konference "Bergson a fenomenologie"
31. říjen - 2. listopad 2002




čtvrtek 31. října
(místo konání: Cefres)




10h00 zahájení

10h30 - 11h30:
     Renaud Barbaras: Problém zkušenosti: rozdíl či korelace?
     (Paris-I Panthéon-Sorbonne)

11h30 - 12h: diskuse

14h00 - 14h40 :
    Ondřej Švec: Originalita a meze Bergsonova dualismu
    (FFUK Praha)

14h40 - 15h10: diskuse

přestávka 15h10 - 16h

16h00-16h40:
    Jean-Michel Salanskis: Bergson, kontinuum a bytí ve světě
    (Paris-X Nanterre)

16h40-17h10: diskuse

pátek 1. listopadu
(místo konání: Cefres)




9h30 - 10h10
    Florence Caeymaex: Co zdědily existencialisticky zaměřené fenomenologie po Bergsonovi?
    (Université Liege)

10h10 - 10h30: diskuse

přestávka 10h30 - 11h

11h00 - 11h40:
    Jakub Čapek: Aporie vyvstávající z Bergsonova pojetí svobody
    (FFUK Praha)

11h40 - 12h: diskuse

14h00 - 14h40:
    Frédéric Worms: Popsatelné a nepopsatelné. Bergson mezi fenomenologií a metafyzikou
    (Université Lille-III)

14h40 - 15h10: diskuse

přestávka 15h10 - 16h

16h00-16h40
    Leonard Lawlor: Bůh a pojem. O lásce k bližnímu u Bergsona a Levinase
    (University of Memphis)

16h40-17h10: diskuse

sobota 2. listopadu
(místo konání: Centrum fenomenologických bádání)




9h30 - 10h10
    Pavel Kouba: Pohyb mezi časem a prostorem
    (FFUK Praha)

10h10 - 10h30: diskuse

přestávka 10h30 - 11h

11h00 - 11h40:
    Wolfhart Henckmann: Bergson a Scheler aneb jak se Scheler vyrovnával s Bergsonovou filosofií
    (Univerzita Mnichov)

11h40 - 12h: diskuse

14h00 - 14h40:
    Hans Reiner Sepp: Bergson a Ingarden
    (Centrum fenomenologických bádání, Praha)

14h40 - 15h10: diskuse

přestávka 15h10 - 16h

16h00-16h40
    Miroslav Petříček: Bergson a Bergson
    (FFUK Praha)

16h40-17h10: diskuse

Renaud Barbaras: Problém zkušenosti - rozdíl či korelace?

Tento příspěvek nabídne celkovou konfrontaci bergsonismu s fenomenologií. Zaměří se přitom na zásadní rozdíl, který lze konstatovat v jejich postoji k otázce, jaký status má zkušenost a Celkovost, jež je s ní korelativní.

Renaud Barbaras je profesorem filosofie na universitě Paris-I Panthéon-Sorbonne. Publikoval De l'etre du phénomene. Sur l'ontologie de Merleau-Ponty (Millon, 1991, 2001), La perception. Essai sur le sensible (Hatier, 1994), Le tournant de l'expérience. Recherches sur la philosophie de Merleau-Ponty (Vrin, 1998), Le désir et la distance. Introduction a une phénoménologie de la perception (Vrin, 1999). Jeho dílo Autrui (Quintette,1989) bylo přeloženo Josefem Fulkou Druhý (Parva Philosophica, Praha 1998) stejně jako i práce La perception (Vnímání, Parva Philosophica, Prague 2002 - v tisku).


Ondřej Švec: Originalita a meze Bergsonova dualismu

Jaký je přesně význam vůdčí myšlenky Hmoty a paměti, podle níž se psychický život odehrává jednou blíže a jindy zas dále od hmoty? Pokud bychom v tom měli spatřovat možnost, že se duše odpoutává od uvěznění do těla, jako v Platónově mýtu, pak by Bergsonův dualismus zůstal v zajetí předsudku, že mezi vznešeným duchem a tělem jakožto mechanismem je hodnotový rozdíl. Pokusíme se však ukázat, že od Bergsonovy metafory je velmi daleko k platónskému schématu. Prozkoumáme tedy tři případy duchovního odpoutání: sen, filosofickou reflexi a uměleckou tvorbu. Poté se vrátíme k pojmu "pozornost k životu", abychom bránili Bergsona proti interpretaci, podle níž v těle spatřoval uvěznění hlubokého já - uvěznění jak časové, tak i prostorové.

Ondřej Švec Ondřej Švec pracuje od roku 2001 na disertaci (doctorat en cotutelle Praha - Lyon) jejímž tématem je fenomenologie afektivity. Odborné zaměření: filosofie 20. století, francouzská filosofie (zejména Descartes), antropologie. Publikace: Descartes, Vášně duše, úvod a překlad (Mladá Fronta 2002).


Jean-Michel SalanskisBergson, kontinuum a bytí ve světě

Abychom prozkoumali vztah mezi Bergsonem a fenomenologií, zamyslíme se nad tím, jak se jejich cesty stýkají či kříží u dvou témat: kontinuum a bytí ve světě.

Na jedné straně ukážeme, že kontinuum má prvořadý význam jak pro Bergsona, tak i pro Husserla - byť pokaždé zcela jiným způsobem. Tím dospějeme k analýze, jež nepřistoupí ani na bergsonovskou, ani na heideggerovskou interpretaci Husserla.

Na druhé straně se pokusíme pochopit, jak je možné, že Bergson bývá považován za filosofického předchůdce konstuktivismu v kognitivních vědách stejně jako Merleau-Ponty: vypovídá tato kvazi-politická funkce něco o hluboké pojmové shodě?

Jean-Michel Salanskis profesor filosofie věd, logiky a epistemologie na Universitě Paris X - Nanterre: zpočátku filosof matematiky a epistemologie obecně (L'herméneutique formelle, Paris, Editions du CNRS, 1991, Le temps du sens, Orléans, Editions Hyx, 1997 a Le constructivisme non standard, Lille, Presses Universitaires du Septentrion, 1999). Později se pokusil vlastním způsobem vyložit základy fenomenologického myšlení ve dvou menších publikacích didaktické povahy (Heidegger, Paris, Les Belles Lettres, 1997 a Husserl, Paris, Les Belles Lettres, 1998). Nyní se snaží představit své úvahy v knihách spadajících do "obecné filosofie" (Modeles et pensées de l'action, Paris, L'Harmattan, 2000 a Sens et philosophie du sens, Paris, Desclée de Brouwer, 2001).


Florence CaeymaexCo zdědily existencialisticky zaměřené fenomenologie po Bergsonovi?

Bergson - ještě před Sartrem a Merleau-Pontym - vytáhl do boje s reflexivním idealismem (intelektualismem), abstraktní metafyzikou a ontologickými naivnostmi pozitivní psychologie. První práce Sartra a Merleau-Pontyho se sice zaměřují na stejné protivníky a vyznačují se stejnou péčí o "konkrétno" a "fakta", nicméně směřují k zamítnutí bergsonismu. Je toto rozžehnání s Bergsonem definitivní?

Spolu s Merleau-Pontym dospíváme k ontologii těla (la chair) která musí pojímat tělo jako jedno jediné pole čisté smyslové zkušenosti (kde neznáme zpočátku ani objekt, ani subjekt) a tuto zkušenost samu musí pojímat jako dění jemuž je myšlení imanentní. Tyto dva požadavky opět úzce souvisí s hlavními motivy bergsonismu.

Florence Caeymaex (nar. 1971) je doktorkou filosofie univerzity v Liege (Belgie), kde v současné době pracuje jako badatelka FNRS (národní výzkumné centrum) spjatého s katedrou morální a politické filosofie. Její práce se nejprve zaměřovala na husserlovskou a především francouzskou fenomenologii, aby se posléze obrátila k její bergsonovské větvi. Je autorkou řady článků a příspěvků do kolektivních prací o Sartrovi, Merleau-Pontym a Bergsonovi. Její nové výzkumy - s více politickým podtextem - se věnují konfrontaci Sartra a Foucaulta, konkrétně jejich pokusu formulovat podmínky možnosti poznání dějin. Kromě toho zajišťuje dva kurzy o filosofii věd určené pro studenty Fakulty přírodních věd (univerzity v Liege).


Jakub Čapek, Aporie vyvstávající z Bergsonova pojetí svobody

Pokusíme se konfrontovat Bergsonovu nauku o svobodě se třemi představami, které se svobodou často spojujeme. Tím snad vyjde najevo originalita bergsonismu. Přitom však vyvstane otázka : je svoboda opravdu bezprostřední daností, je skutečně faktem? Když zakoušíme svobodu v hlubokém smyslu, opravdu se dotýkáme absolutna? Abychom přesněji uchopili tyto pochybnosti, obrátíme se k fenomenologii Merleau-Pontyho, v níž je svoboda spíše kontrastním účinkem. Svobodný akt zde vyžaduje "pole", na jehož pozadí vystupuje. Pokud se však svoboda může "vyslovit" jedině v kontextu, už není možné jí přisuzovat absolutní povahu. A přece - i po této kritice inspirované Merleau-Pontym - můžeme říci, že Bergson odhalil nový smysl svobody.

Jakub Čapek, doktor filosofie Univerzity Karlovy a Université Paris-X Nanterre (doctorat en cotutelle, disertace Le temps dans la décision - la décision dans le temps : le probleme de la décision chez Bergson, Heidegger, Sartre et Ricoeur, 2001). Pracuje na Ústavu filosofie a religionistiky, FFUK. Odborné zaměření: německá a francouzská filosofie 20. století, fenomenologie, hermeneutika. Články o J. Derridovi, E. Finkovi, H. Bergsonovi; překlady (E. Fink, B. Waldenfels, H-G Gadamer, H. Bergson, P. Ricoeur).


Frédéric Worms: Popsatelné a nepopsatelné. Bergson mezi fenomenologií a metafyzikou

Frédéric WormsFrédéric Worms je maître de conférences na Université de Lille III. Zaměření: dějiny soudobé filosofie (Bergson, francouzská filosofie 20. století), obecná filosofie, morální a politická filosofie (morální vztahy, lidská práva). Hlavní publikace: Introduction a "Matiere et mémoire" de Bergson (PUF, 1997), Bergson biographie (s P. Soulezem, Flammarion, 1997), "Penser la violation. Relations morales et protection publique", Esprit, únor 2000, str. 66-81, Le Vocabulaire de Bergson, Ellipses, 2000, Rousseau : Emile IV, commentaire précédé d'un essai introductif : "Emile ou la découverte des relations morales", Ellipses, 2001.


Leonard Lawlor: Bůh a pojem. O lásce k bližnímu u Levinase a Bergsona

Půjde nám o dvě věci. Za prvé se pokusíme srovnat myslitele, na něž je třeba nahlížet jako na dva póly současné francouzské filosofie: Levinase a Deleuze. Toto srovnání vyjde z jejich vztahu k Bergsonovi a fenomenologii. Za druhé se budeme zabývat vztahem Levinase k Bergsonovi, zejména k Bergsonově poslední knize Dva zdroje mravnosti a náboženství.

Leonard Lawlor Leonard Lawlor - profesor filosofie na univerzitě Memphis (USA). Je autorem knihy Derrida and Husserl: The Basic Problem of Phenomenology (Indiana, 2002). Připravuje další dvě knižní publikace: Thinking Through French Philosophy: The Being of the Question (Indiana, 2003), a The Challenge of Bergsonism: Phenomenology, Ontology, Ethics (Continuum, 2004). Je jedním z vydavatelů Chiasmi International: Trilingual Studies Concerning the Thought of Merleau-Ponty.


------------------------

Pavel Kouba - Pohyb mezi časem a prostorem

Při promýšlení svého východiska, tj. rozlišení dvou typů realit, času a prostoru, přechází Bergson při charakteristice jejich vztahu od protikladnosti a vzájemného vyloučení až k sounáležitosti a vzájemné odkázanosti (a zase zpět). Příspěvek se pokouší postihnout "logiku" tohoto vývoje, vyžívaje Bergsonova ústředního motivu, dvojího různého pojetí pohybu.

Pavel KoubaPavel Kouba, studoval filosofii u Jana Patočky, 1996 habilitace s prací Nietzsche. Filosofická interpretace (něm. verze vyšla pod názvem Die Welt nach Nietzsche 2001 v nakladatelství Fink v Mnichově). 1998 - 2002 ředitel Ústavu filosofie a religionistiky, FFUK Praha. Od roku 2000 též vedoucí Centra fenomenologických bádání (Česká akademie věd). Spolupřekladatel Heideggerova Bytí a času, spoluvydavatel českých sebraných spisu Jana Patočky. Uveřejnil řadu fenomenologicky a hermeneuticky zaměřených studií mj. o Heideggerovi, Nietzschovi, Patočkovi, Arendtové, Gadamerovi (Nietzsche-Studien, Internationale Zeitschrift für Philosophie, Mesotes).

Z posledních publikací:

Die Erscheinung als Konflikt im Sein, in: Internationale Zeitschrift für Philosophie (1998), Nr. 1, S. 74-84.

La necessita della crisi, in: La fenomenologia e l'Europa, hg. von R. Cristin a M. Ruggenini, Napoli, Vivarium 1999, S. 241-256.

Der Sinn der Anwesenheit, in: Annäherungen. Zur hermeneutischen Phänomenologie von "Sein und Zeit", hg. von D. Komel, Ljubljana, Nova Revija 1999, S. 57-72.

Nietzsches unmoralische Ontologie, in: Hermeneutische Wege. Hans-Georg Gadamer zum Hundertsten, vyd. G. Figal, J. Grondin a D. J. Schmidt, Tübingen, Mohr Siebeck 2000, S. 243-256.

Endlichkeit des Friedens. In: Politisches Denken. Jahrbuch 2000. Stuttgart-Weimar, J. B. Metzler 2000, str. 119-129.

Le signe du nihilisme. In: Nietzsche. Cahier de l'Herne no. 73. Paris, Editions de l'Herne 2000, S. 403-415.

Die Welt nach Nietzsche. München, Fink-Verlag 2001. 238 S.

A propósito de "Los buenos europeos". In: adef. Rivista de filosofia XVI (2001), No 1, 97-100. Altamira, Buenos Aires.

Smysl konečnosti [Sinn der Endlichkeit]. Praha, Oikúmené 2001. 223 S.


Wolfhart Henckmann: Bergson a Scheler

aneb jak se Scheler vyrovnával s Bergsonovou filosofií

Max Scheler (1874-1928) patřil k prvním obdivovatelům Bergsona v Německu. Inicioval a podpořil překlad Bergsonových spisů v nakladatelství E. Diederich. Nemohl však uskutečnit svůj plán napsat o Bergsonovi monografii. Nicméně ve svých spisech stále znovu formuluje svůj postoj vůči Bergsonovi: setkáme se s tím už v nezveřejněné Logice (1906), dále v rozličných pojednáních o teorii poznání a nakonec i v antropologických spisech dvacátých let. Kritické námitky však - při vší úctě vůči Bergsonovi - postupně sílí. Koncentrují se v heslech charakteristických pro tehdejší dobu: "panvitalismus" a "iracionalismus". Scheler tyto námitky rozvíjí a zároveň s tím se snaží obhájit stanovisko své vlastní fenomenologické filosofie a metafyziky.

Wolfhart Henckmann, profesor filosofie na univerzitě Ludvíka Maxmiliána v Mnichově. Studoval filosofii, literární vědu a pedagogiku na univerzitě v Mnichově, promoval s disertací o filosofii umění Martina Deutingera (1965) a habilitoval se spisem o filosofii K. W. F. Solgera (1976). Od roku 1980 je profesorem na mnichovské univerzitě a docentem na Hochschule für Politik v Mnichově. Odborné zaměření: estetika, antropologie, filosofie kultury, dějiny filosofie od osvícenství. 1993 spoluzakladatel a víceprezident, od roku 1997 prezident společnosti Maxe Schelera. Řada článků o životě a díle Maxe Schelera, mj. Max Scheler (Mnichov 1998), Person und Wert. Zur Genesis einer Problemstellung, in: Bermes/Henckmann/Leonardy (vyd.): Person und Wert, Freiburg/Mnichov 2000, 11-28; Grundzüge einer Hermeneutik der Kultur bei Max Scheler, in: Bermes/Jonas/Lembeck (vyd.): Die Stellung des Menschen in der Kultur, Würzburg 2002, 97-121; Zur Metaphysik des Menschen in Schelers Schrift ´Die Stellung des Menschen im Kosmos´, in: G.Raulet (vyd.): Max Scheler. L´anthropologie philosophique en Allemagne dans l´entre-deux-guerres, Paris 2002, 62-95.


Hans Reiner Sepp: Bergson a Ingarden

Záměrem Ingardenova raného spisu o Bergsonovi - jeho freiburské diserace, již psal pod vedením Husserlovým - je systematicky a kriticky představit Bergsonovo pojetí intuice a intelektu. Ingarden přitom vychází ze dvou základních Bergsonových tvrzení: za prvé, že stavy vědomí obvykle nevnímáme bezprostředně, nýbrž pomocí forem převzatých z vnějšího světa; za druhé, že je třeba tyto formy odstranit, abychom mohli uchopit vědomí v jeho originalitě. Ingarden problematizuje obě tato tvrzení, neboť se ptá na jedné straně po příčině tohoto vnímání ("intelektuálního poznání"), které deformuje stavy vědomí ("les états de la conscience"), a na druhé straně se ptá, jaké je ono poznání, jímž bychom měli proniknout k bezprostředním danostem vědomí ("intuitivní poznání").

Hans Rainer Sepp (nar. 1954). působí na Centru fenomenologických bádání (CFB) v Praze a na FFUK, Praha. Spoluvydavatel a sekretář řady Orbis Phaenomenologicus, spoluvydavatel řady Phänomenologie. Texte und Kontexte. Odborné zaměření: dějiny a struktura problematiky fenomenologické filosofie; etika; estetika a filosofie umění; interkulturní filosofie 19. a 20. století. Knižní publikace mj.: (vyd.) spolu s Th. Nenonem: Edmund Husserl, Aufsätze und Vorträge 1911-1921 (1987); (vyd.) Edmund Husserl und die Phänomenologische Bewegung. Zeugnisse in Text und Bild (1988); (vyd.) spolu s Th. Nenonen: Edmund Husserl, Aufsätze und Vorträge 1922-1937 (1989); (vyd.) spolu s H.-M. Gerlachem: Husserl in Halle. Spurensuche im Anfang der Phänomenolo-gie (1994); Praxis und Theoria. Husserls transzenden-talphänomenologische Rekonstruktion des Lebens (1997); (vyd.) Edith Stein, Potenz und Akt. Studien zu einer Philosophie des Seins (1998); (vyd.) spolu s L. Hagedornem: Jan Patočka, Texte - Dokumente - Bibliographie (1999).


Miroslav Petříček: Bergson a Bergson

Bergson tehdy a Bergson dnes - co je spojuje a co dělí? Je to jedna a táž postava, nebo dvě různé? Úvaha, která se tímto problémem zabývá, se konec konců věnuje problematice recepce filosofických textů.

Miroslav Petříček Miroslav Petříček učí filosofii na FFUK, Praha. Odborné zaměření: fenomenologie, dekonstruktivismus, filosofické aspekty komparatistiky.

Knihy: Úvod do (současné) filosofie, Praha 1991 a d., Znaky každodennosti, Praha 1993, Majestát zákona. Raymond Chandler a pozdní dekonstrukce, Praha 2000. Řada článků a překladů (např. Levinas, Totalita a nekonečno, 1997, Merleau-Ponty, Viditelné a neviditelné, 1998, J. Derrida, Texty k dekonstrukci, 1993, P. Ricoeur, Čas a vyprávění I, 2000, spolupráce na překladu Heideggerova Bytí a času, 1996).